Kaple Nalezení sv. Kříže stojí na rohu ulic Konviktská a Karoliny Světlé v Praze 1, tak trochu utopená v sousední zástavbě. Mohla dopadnout hůř. Po odsvěcení v důsledku josefínských reforem sloužila jako sklad a chátrala, nadto si po polovině 19. století na pozemek brousil zuby tehdejší developer. Kaple přežila jen díky památkářům a zásahu Umělecké besedy z iniciativy Ferdinanda Břetislava Mikoty a Josefa Mánesa. Ten také navrhl novorománskou litinovou mříž, která rotundu obklopuje. Kaple byla obnovena, dnes patří hlavnímu městu Praze a slouží starokatolické církvi. Zub času nicméně pracoval nepřetržitě, na střeše se usadily náletové dřeviny, zatékalo i krytinou ze sedmdesátých let, a tak MHMP v červnu 2021 připravil veřejnou zakázku na opravu zastřešení rotundy Nalezení svatého Kříže, jejímž cílem byla výměna stávající skladby prejzové krytiny, provedení rozšířeného restaurátorského průzkumu, oprava interiérové omítky, provedení oplechování, výmalba nebo například i restaurování kamenných prvků hlavní římsy a stávajícího zasklení ve vrcholu kupole hlavni lodi. Od zimy je tedy kaple obklopena lešením, zahaleným plachtou – fotografové ani turisté si ji momentálně moc neužijí.
Kaple Nalezení svatého Kříže ovšem není zahalena jen plachtou, přechodně, ale odedávna i tajemstvím. Ten kříž totiž nemá jen v názvu. Byla středem mezi čtyřmi dalšími rotundami, které vytvářely rovnoramenný kříž s rameny o symbolické délce 2.400 metrů. Ten kříž měl být urbanistickým základem města a jeho střed magickým bodem, odkud se vše rozbíhá. Jeden z vrcholů kříže představovala rotunda sv. Víta na pražském hradě, která je dnes v základech katedrály. Druhým byl kostel sv. Longina, původně zasvěcený sv. Štěpánovi. Ramena kříže tvořila spojnice mezi zaniklou smíchovskou rotundou sv. Filipa a Jakuba a staroměstskou rotundou sv. Klimenta, dnes překrytou gotickým kostelem. Spojnice rotund sv. Longina a sv. Víta ukazuje podle legend ranní azimut letního a zimního slunovratu v 11. a 12. století.
Jako měla kaple kdysi konec konců štěstí, když unikla developerovi, měla nyní kaple, magistrát i my štěstí, že pro rekonstrukci vybrali firmu, která se v památkách vyzná a ctí je. Proto po snesení vrchní prejzové krytiny odstranili druhotné novodobé nánosy malty na zvonici i na střeše samotné rotundy opatrně. A tak nenarazili na vrstvu ledajakých starých kamenů, ale na objev. Byla tu plošně dochovaná původní kamenná krytina, kterou tvoří velmi dobře zachované obdélníkové opukové pláty. Objev tohoto rozměru je zcela unikátní, neboť opuková krytina nebyla jako obvykle celoplošně odstraněna, ale byla překrývána mladšími vrstvami.
„Význam tohoto nálezu spočívá zejména v poznání historických stavebních postupů a využívání stavebních materiálů“, říká tiskový mluvčí MHMP Vít Hofman. Jak tomu rozumět? Podle stavbyvedoucího Petra Sochora se opuka v minulosti používala v Praze jako stavební materiál běžně. Byla dostupná. Jenže opuka puká. Povětrnostní vlivy moc nevydrží. Takže se časem zjistilo, že když opuka, tak překrýt omítkou, resp. na střechách nahradit něčím trvalejším. Na rotundě sv. Kříže zřejmě střechu nesundávali, ale opukové desky zamazali maltou a navrch přišly prejzy.
Co nyní s objevem? Připomíná to seriál Ztracená brána, kde kaple sv. Kříže hrála svou roli: když jsme bránu ke stavebním technikám objevili, tak ji zase honem zahalíme. Už se tak stalo. Ne proto, aby nepostihla zkáza nás, ale tu opuku. Máme-li ji uchovat pro další generace, nezbývá než ji zamazat vápennou směsí a překrýt prejzem. Obdobně nedotčen tam zůstává i další poznatek restaurátorského průzkumu. Ve střešní konstrukci objevili náznak, že ozvučnice v kapli nebyly jen ve stěnách, ale i na východní straně stropu.
Co dál? Restaurování má být hotovo v září, dále se budou dělat kolem kaple sondy ke zjištění stavu odvodnění a snad i archeologický průzkum. O tom dalším bohužel nebudou rozhodovat jen lidé, ale peníze. Jan Chabr, radní pro oblast správy majetku MHMP by rád kapli časem zpřístupnil nejen pro ovečky starokatolické církve, ale i pro Pražany a turisty. Jistě by bylo krásné, kdyby mohli rotundu obdivovat nejen zvenčí, ale i vejít dovnitř. Jakkoliv je interiér skromný. Zato každého zvenčí upoutá románské zdivo, zářící vypulírováním. Ale to jsme zpět u úvodního problému. To zdivo je také opuka. Ta, co puká. Však už teď je to na některých kamenech vidět i necvičeným okem. Takže pro zachování by patřila pod omítku. To stojí hodně peněz – a ještě ke všemu na první pohled pokazí punc starobylosti, který rotundě dává obnažený kámen. Také zpřístupnění interiéru má svá ale. Musel by tam být dozor. Ne že by tam bylo tak moc co odcizit, ale k poškození je toho až příliš. Ať už by se o to postarali sprejeři nebo bezdomovci z okolí. Ať tak či onak, rotunda je půvabná – běžte se na ni podívat na podzim, až se vymaní z pout lešení a zábalu.
Text a foto: Ing. Eva Mráčková